Přítel nebo zrádce

Támhle stojí přítel můj.
Ten co národ zradil.
Za slávou hnal se stůj co stůj.
Pro čež mu král vadil.

On duši Ďáblu prodal.
Již není čím býval.
On zloby sobě dodal.
Té již předtím skrýval.

Teď kolem zuří bitva
a muži umírají.
Meče ostřejší než břitva
teď břicha otvírají.

Šíp ten posel zmaru
Smrt dá ti na potkání
Hlavy všech ve varu
Teď neznaj slitování.

Byl čas kdy jsme společně
za korouhví stáli
a nepřátelé konečně
se do jednoho báli.

Kdy pro slávu krále
jsme prolévali svoji krev.
Aby země stále
bojovala jako lev.

Bojem se teď k němu blížím.
On pohár krve dolil.
Smutně teď už jenom shlížím
na ty co on skolil.

Zde stojí zrádce a lhář
bojištěm se plíží.
Teď stojíme tu tváří v tvář
a meče se kříží.

V jeho očích vidím
Nekonečnou beznaděj.
Za sebe se stydím.
Ty oči více nezraděj.

Můj meč se krve napil.
Zrádce k zemi padnul.
Meč mu život lapil.
Jeho osud zvadnul.

Teď tu přítel leží.
Z hrudi krev mu teče.
Dýchá jenom stěží.
Já jsem u něj v kleče.

Jen podá mi ruku.
Řekne:“Přítel mi snad odpustí.“
Bez jediného zvuku
duše tělo opustí.

E