2010
přidáno 09.05.2012
hodnoceno 4
čteno 1062(9)
posláno 0
Když se procházela po chodbách,
venku padaly meteority,
a teď už se nic nemění,
klášterní chodby už zbourány,
ale já to vidím jako dnes.
Tak mi neberte moje sny!

Nesmíme se bát radosti,
kašel minulosti nás zabíjí,
dýchat, dýchat,
Labyrint školních let,
pak už jen obrazy
a vrtné plošiny.
Jedině tak to mohu zachránit,
neberte mi moje sny!

Ráj v noci neumírá,
a já umím snít i poslepu.
Mám hlavu v oblacích,
oči v rajských zahradách,
nos ve vesmírných jídelnách,
uši v orchestru malomocných.
(hrají o život)
Ale tváře v ohni,
a tak to bylo vždycky.

Já právě tak spjatý,
se svým světem,
v noci i ve dne.
Tak neberte mi moje sny!

ikonka sbírka Ze sbírky: Návrat
přidáno 14.05.2012 - 14:35
díky všem
přidáno 09.05.2012 - 22:03
Mám to podobně jako Yana - já ti tvé sny nechci brát....já je chci poznat :)))
přidáno 09.05.2012 - 18:43
Zaujalo mě to ..:) Povedlo se ti to..
přidáno 09.05.2012 - 16:40
Nádhera. Tak to přesně cítím. Druhá sloka a poslední. A vůbec celé. To mi káplo do noty. Možná je právě to důvod proč jsme my psanci tady. Tady nám je nikdo nevezme. Venku o nich ví málokdo. Aspoň tak to mám já. Fakt moc povedené.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neberte mi moje sny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Barikády citů
Předchozí dílo autora : Myterium

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming