Poslední noc...

Něco se tam v trávě mihlo,
moje tělo celé zvlhlo,
dosti mě to vyděsilo,
oči to na mě pověsilo!

Stojím v trávě,
peču se ve vlastní šťávě
nade mnou je šero,
"Prosím, odejdi příšero."

Vítr fouká.
tam, kam vítr se souká,
tráva jako loutka,
a já, budu něčí pochoutka.

Všude kolem, jenom stromy,
nikde blízko žádné domy,
na nebi je černá noc,
volám nahlas o pomoc!

V trávě se zas něco hnulo,
kolem stromů se to pnulo.
Není tu jen jeden,
Já jsem jimi opředen.

Jsem strachy bez sebe,
hledím doufajíc na nebe,
snažím se odejít,
smrti své předejít.

krůček vpřed,
mám v sobě jed.
Smrti jsem blíž,
kácím se níž.

Rána bolavá,
k zemi mě strhává..
zakousl se do mě had,
nechají mě ostatní, snad.

K zemi blíž se sunu,
další do mě zuby vsunul,
ten byl větší, je to jasné,
naděje už ve mě hasne.

Další dva si kousli,
kapky jedu sklouzly,
blíž
k srdci.

Vyskakují nahoru,
bodají mou postavu,
už jich bylo moc,
chtěl jsem umřít na nemoc.
Ne na tuhle smrt strašlivou,
a zmije na mě dál jed plivou.

Už jsem celý děravý,
oni dělaj průpravy,
kontrolují moje srdce,
a já kynu pomaloučku smrtce.

Tisíc zubů v sobě cítím,
tohle je konec, s žitím,
tyhle hnusné hadice,
smějí se mi velice!

Probodané tělo, v očích jenom bezmoc a utrpení... Padlo nejdřív k zemi na kolena a teď leží v křeči a odchází z něj život. Černí hadi na něm, v něm a všude kolem. Tahle smrt byla vysvobozením.......