|
Na chodníku hlava ležela... divná slova. Tak tedy na chodníku hlava ležela...
 16.04.2012 2 1416(10) 0 |
Hlava
Hlava cizí na chodníku ležela,
smutně na mně hleděla,
její oči do mých se vpíjely,
myšlenky hlavou vířily...
Komu ta hlava asi patřila?
Co ta ústa tiše šeptala?
Poklekl jsem a naslouchal,
krutou pravdu co jsem znal:
"Víš, velká láska končí smutkem,
když hledíme jen na sebe.
Žít pro druhého je tím skutkem,
jiné cesty není pro tebe!
Jen ve dvou vejdi na tu cestu,
pevně ji za ruku drž!
Sic neunikneš prastarému trestu,
a poznáš samoty bezednou strž."
... už vím ...
To má hlava tady leží na zemi,
to já hlavu ztratil,
to já zase miluji,
to já,
já,
já věřím, že nejdu sám.
Hlava cizí na chodníku ležela,
smutně na mně hleděla,
její oči do mých se vpíjely,
myšlenky hlavou vířily...
Komu ta hlava asi patřila?
Co ta ústa tiše šeptala?
Poklekl jsem a naslouchal,
krutou pravdu co jsem znal:
"Víš, velká láska končí smutkem,
když hledíme jen na sebe.
Žít pro druhého je tím skutkem,
jiné cesty není pro tebe!
Jen ve dvou vejdi na tu cestu,
pevně ji za ruku drž!
Sic neunikneš prastarému trestu,
a poznáš samoty bezednou strž."
... už vím ...
To má hlava tady leží na zemi,
to já hlavu ztratil,
to já zase miluji,
to já,
já,
já věřím, že nejdu sám.
Ze sbírky: Vždyť ty víš
16.04.2012 - 12:43
Ztratil jsem hlavu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poprvé
Předchozí dílo autora : Slunce a hrom
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
