 10.03.2012 2 794(10) 0 |
Už věčně a dlouze,
jen věčně a pouze
chtěl jsem být sám.
Hleděl jsem na trošku štěstí,
které mne jen obletělo,
hřejivé objetí, které mi ublížilo,
je pořád bolestné.
A ty víš, že mne nic neraní,
že bolestí se nezmírám,
strasti, haně, trápení
se vyhýbám.
Co dělat mám, když si ke mně přišla,
jako teprve v tvých letech,
bledá, pohublá, však vlasy zrzaté,
jak liška?
Oči tvé se tehdy přivíraly,
naše ruce proplétaly,
nevěřilas tehdy tomu
ani já nevěřil.
A teď si tady?
Sama, bez něho?
Spocená tvá bledá tváře,
oči jasnější než dříve,
udělal bych cokoliv,
nebýt té chvíle když....
Ale ty víš.
Stejná, ale jiná,
krásná, ale smutná jsi,
co se stalo?
Co se stalo?
Ty se ptáš?
Celé dny, roky, měsíce,
čekám
a ty ne(za)voláš?
Bylo to tak lepší.
Včem?
Nemusel jsem se bát,
že se máš jinak, třeba
hůř.
Nechceš mě vidět?
Rozumím, číst ti myšlenky neumím.
Ale něco ti povím.
Kdyby jsem byla hluchá a ty taky,
nebylo by to lepší,
kdybychom nic pak o nás neslyšeli.
Nemluv o tom,
srdci jsem vzal chtíč,
odpusť si to gesto
a vítej krásná moje SESTRO.
Aspoň na chvíli.
Lituji, že jsem se to kdy dozvěděl,
že si jí mi byla a jsi,
ale nakonec přece nemůžu s tebou být,
nutilo by mne to s tebou žít.
Neříkej, to co už odvál čas,
vím, náš otec se neptal nás,
naše matka myslela, že uhořel si
a já o tobě jen slýchala, ale pak
jsem se do tebe zamilovala,
nevěděla jsem kdo jsi,
to velká moje chyba,
ještě ,že jsem se to včas dozvěděla.
Tohle je má a Thomasova dcera.
Krásná, jak říkám,dobře,
vítej sestro mezi námi,
pokusíme se smýt ty šrámy
a tohle je moje rodina.
Tak tedy vítej po letech!
jen věčně a pouze
chtěl jsem být sám.
Hleděl jsem na trošku štěstí,
které mne jen obletělo,
hřejivé objetí, které mi ublížilo,
je pořád bolestné.
A ty víš, že mne nic neraní,
že bolestí se nezmírám,
strasti, haně, trápení
se vyhýbám.
Co dělat mám, když si ke mně přišla,
jako teprve v tvých letech,
bledá, pohublá, však vlasy zrzaté,
jak liška?
Oči tvé se tehdy přivíraly,
naše ruce proplétaly,
nevěřilas tehdy tomu
ani já nevěřil.
A teď si tady?
Sama, bez něho?
Spocená tvá bledá tváře,
oči jasnější než dříve,
udělal bych cokoliv,
nebýt té chvíle když....
Ale ty víš.
Stejná, ale jiná,
krásná, ale smutná jsi,
co se stalo?
Co se stalo?
Ty se ptáš?
Celé dny, roky, měsíce,
čekám
a ty ne(za)voláš?
Bylo to tak lepší.
Včem?
Nemusel jsem se bát,
že se máš jinak, třeba
hůř.
Nechceš mě vidět?
Rozumím, číst ti myšlenky neumím.
Ale něco ti povím.
Kdyby jsem byla hluchá a ty taky,
nebylo by to lepší,
kdybychom nic pak o nás neslyšeli.
Nemluv o tom,
srdci jsem vzal chtíč,
odpusť si to gesto
a vítej krásná moje SESTRO.
Aspoň na chvíli.
Lituji, že jsem se to kdy dozvěděl,
že si jí mi byla a jsi,
ale nakonec přece nemůžu s tebou být,
nutilo by mne to s tebou žít.
Neříkej, to co už odvál čas,
vím, náš otec se neptal nás,
naše matka myslela, že uhořel si
a já o tobě jen slýchala, ale pak
jsem se do tebe zamilovala,
nevěděla jsem kdo jsi,
to velká moje chyba,
ještě ,že jsem se to včas dozvěděla.
Tohle je má a Thomasova dcera.
Krásná, jak říkám,dobře,
vítej sestro mezi námi,
pokusíme se smýt ty šrámy
a tohle je moje rodina.
Tak tedy vítej po letech!
12.03.2012 - 14:07
Bolelo to stejně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Příjemné naivní jaro
Předchozí dílo autora : Kus života
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Sokolička řekla o Boleslava :Máme toho hodně společného (myslím), zejména co se sportovců týče (pro tebe ale s dobrým koncem, což je super). A naše - vaše Plastic walkway s.r.o. leckoho nadzdvihly ze židle.:o)) Kromě toho je to jedna z nejnadanějších autorek tady(aspoň podle mě).
