|
Kam zmizel Terr?
 05.10.2007 1 1362(10) 0 |
Pastýřka V.
Kalofín se stále víc vzdaloval a Terr už nemohl. Dával do letu všechny síly. Plakal, jak ho bolela křídla. Cítil, jak klesá k zemi. Když dopadl na kamenitou zemi, ležel a nehýbal se. Dýchal tak intenzivně, až mu kamínky odlétaly od pusy. Zvedl se. Nohy ho nebolely, ale křídla byla jako z olova. V hlavě se mu opakovalo: Zklamal jsem, zklamal jsem, zklamal jsem…. Utíkal, jako kdyby mu u pat hořelo. Snažil se trochu popoletět, ale nešlo to. Křídla byla příliš unavená. Po Kalofínovi na obloze zbyla malá žlutá tečka mizící mezi mraky. Byl pryč. Amy byla pryč. Všechno bylo ztraceno. Kolem Terra se rozlil černý kruh, který ho táhl do dálky. Do pouště.
***
Amy křičela jako o život. Kalofínovo slizké tělo se jí lepilo na šaty. Viděla Terra, jak okamžitě vyletěl z okna za nimi. Ale Kalofín byl rychlejší. Terr se vzdaloval a vzdaloval. A něco jí naznačoval. Jakoby ztuhnul a zacpal si noc. Amy tedy "ztuhla" a zadržela dech. Kalofín se ale krákavě zasmál a ještě přidal na rychlosti. Terr jí mizel z dohledu. Už byl jenom malá černá tečka. Tečka klesající k zemi. "Snad se mu nic nestane." řekla si Amy.
Náhle sebou Kalofín začal cukat a jakoby chrochtat, a kroužil na nebi, jako by se ztratil. Amy zaslechla bzukot. "Bojové včely" napadlo ji. A měla pravdu. Z dálky se přibližovaly dvě velké barevné věci. Byla to oranžovo-černá stvoření s dvěma ostny na zadečku a obrovskými kusadly. Amy sebou házela ze strany na stranu. Kopala, kousala do Kalofína, ale ten jí ne a ne pustit. Kousla mu do křídla. Zakousla se a trhla do strany. Vyrvala křídlo i s kusem masa a Kalofín se se skřekem valil k zemi. Letěli a letěli. V letu se točili a Amy se modlila, aby dopadla na Kalofína, aby se jí ni nestalo. Bylo vyslyšeno. Když dopadli, Amy Kalofína svím tělem doslova rozmáčkla. Rozletěl se na kousky a na místě dopadu se rozletěl zelený sliz.
***
Černý kruh táhl Terra oblohou skrz mraky až k obrovské, mramorové bráně se zlatým kováním. Kruh ho u brány doslova vyhodil. Brána se rozevřela a vystoupila osoba v černé kápi a osoba v bílé kápi. První, černá osoba, odhodila plášť a zjevila se v plné kráse. Byl to muž s tmavými vlasy a krkem ověšeným spoustou amuletů a přívěšků. Druhá osoba byla žena. Blondýna s dlouhými, vlnitými vlasy a rozevlátými šaty.
Kalofín se stále víc vzdaloval a Terr už nemohl. Dával do letu všechny síly. Plakal, jak ho bolela křídla. Cítil, jak klesá k zemi. Když dopadl na kamenitou zemi, ležel a nehýbal se. Dýchal tak intenzivně, až mu kamínky odlétaly od pusy. Zvedl se. Nohy ho nebolely, ale křídla byla jako z olova. V hlavě se mu opakovalo: Zklamal jsem, zklamal jsem, zklamal jsem…. Utíkal, jako kdyby mu u pat hořelo. Snažil se trochu popoletět, ale nešlo to. Křídla byla příliš unavená. Po Kalofínovi na obloze zbyla malá žlutá tečka mizící mezi mraky. Byl pryč. Amy byla pryč. Všechno bylo ztraceno. Kolem Terra se rozlil černý kruh, který ho táhl do dálky. Do pouště.
***
Amy křičela jako o život. Kalofínovo slizké tělo se jí lepilo na šaty. Viděla Terra, jak okamžitě vyletěl z okna za nimi. Ale Kalofín byl rychlejší. Terr se vzdaloval a vzdaloval. A něco jí naznačoval. Jakoby ztuhnul a zacpal si noc. Amy tedy "ztuhla" a zadržela dech. Kalofín se ale krákavě zasmál a ještě přidal na rychlosti. Terr jí mizel z dohledu. Už byl jenom malá černá tečka. Tečka klesající k zemi. "Snad se mu nic nestane." řekla si Amy.
Náhle sebou Kalofín začal cukat a jakoby chrochtat, a kroužil na nebi, jako by se ztratil. Amy zaslechla bzukot. "Bojové včely" napadlo ji. A měla pravdu. Z dálky se přibližovaly dvě velké barevné věci. Byla to oranžovo-černá stvoření s dvěma ostny na zadečku a obrovskými kusadly. Amy sebou házela ze strany na stranu. Kopala, kousala do Kalofína, ale ten jí ne a ne pustit. Kousla mu do křídla. Zakousla se a trhla do strany. Vyrvala křídlo i s kusem masa a Kalofín se se skřekem valil k zemi. Letěli a letěli. V letu se točili a Amy se modlila, aby dopadla na Kalofína, aby se jí ni nestalo. Bylo vyslyšeno. Když dopadli, Amy Kalofína svím tělem doslova rozmáčkla. Rozletěl se na kousky a na místě dopadu se rozletěl zelený sliz.
***
Černý kruh táhl Terra oblohou skrz mraky až k obrovské, mramorové bráně se zlatým kováním. Kruh ho u brány doslova vyhodil. Brána se rozevřela a vystoupila osoba v černé kápi a osoba v bílé kápi. První, černá osoba, odhodila plášť a zjevila se v plné kráse. Byl to muž s tmavými vlasy a krkem ověšeným spoustou amuletů a přívěšků. Druhá osoba byla žena. Blondýna s dlouhými, vlnitými vlasy a rozevlátými šaty.
16.11.2007 - 17:28Opravdu moc hezké.Ale chce to uričtě další díly.Moc se na ně těšim.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pastýřka 5/11 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pastýřka 6/11
Předchozí dílo autora : Pastýřka 4/11
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
pocitová řekla o Delivery :mam tě ráda!! a sem hrozěn ráda, že sem si tě přečetla někdy už strašně dávno na literu a teď tě čtu dál...hlavně seš ale skvělá slečna, co mi pomáhá a že tu seš, je dobře. a zasloužíš si úplně nejskvělejší život, a ty ho budeš mít, určitě.....seš to přece ty teress :)
