Nezáleží moc na tom proč jsem to napsal, prostě se to tak stalo.
přidáno 27.02.2012
hodnoceno 6
čteno 1011(19)
posláno 0
Je to takovej ten okamžik,
kdy si uvědomíte,
že stěny se kolem vás
pomalu
stahujou
do neprostupnýho prostoru.

V nicotě svýho vlastního já,
hledám vzpomínky,
co je odtlačej,
tváře,
co mi pomůžou,
a pocity,
co odkryjou dveře jinejm.

Co zbylo ze vzpomínek?
Slova.

Co zbylo z tváří?
Jenom němý fotky.

Co zbylo z pocitů?!
Tisíc slz a nekonečný
prázdno.
přidáno 28.02.2012 - 21:28
Jo, takovej pocit zná snad každej. Taky souhlasím s D_P. Pěkný, povedený. ;-)
přidáno 28.02.2012 - 15:04
Každý z nás má svůj styl.. a tvůj ? Je hodně silnej :)
přidáno 28.02.2012 - 11:11
Sdělné, působivé.
přidáno 28.02.2012 - 10:40
ano souhlasím s D_P
přidáno 28.02.2012 - 09:53
ten smutek je z toho uplně cítit fakt povedené=
přidáno 28.02.2012 - 07:30
Moc hezké...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čtyři stěny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Něco je špatně 1.
Předchozí dílo autora : Pražské léto

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming