Nebeská bestie

Už přestal mne bavit svět,

zloba,zrůdy, hrůza jen.

Oči stále dokořán,vidím jenom zlost,

mám života s ošklivostí dokonale dost.

Však ,když jsem zavřel oči a otevřel své srdce,

objevil jsem anděla, leč od krvě měl ruce.

Po tváři mu stékaly, slzy plné zklamání,

sepjal ruce krvavé a pláče si do dlaní.

Náhle ustal její smutek, smějíce se k vrchu zvedá,

pohled její bezradostný, stále cosi marně hledá.

Z ničeho nic anděl krásný, udělal svůj první krok,

oči plné chtíče vraždy, ustáli jen na mne, Proč?

I kráčí anděl bíle záříc, čist je jako první sníh,

držíc cosi strašidelné,ve svých rukou krvavých.

Kráčí,Kráčí,neustále,hledí hrubě,ptá se proč?

vždyť přec anděl posel nebe, přišel na svět pro radost,

první co se přihodilo,srazily ho k zemi prý,

nebylo jim žádné hamby, svatost přebít násilím.

Drží anděl srdce svoje,záře kolem zlo věstí,

její krása svatá, bílá, stává se zlým neštěstím.

Křídla vadnou, černají se, roucho zářné zdobí krev,

Předmět v rukou přeněžných, pukl přesně uprostřed.

Jediné co bylo svaté, lidé lehce zabili,

Stvořili si bič na sebe, Anděl stal se bestií.