Pěna dní

V plicích mi roste leknín
a ústy kašlu vodu
nejím, sespím, o zítřích nesním
v bělostném doprovodu
zpívám den za dnem
o tom, jak vlasy voní nám po leknínu
o tom, že chřadnem
jsme dívky v kalhotách z bengalínu
pomalu, pomalu vadnem

zatímco uvnitř našich plic
v pokojích nemocnic
kvete ten danajský dar od našich milenců
čertovo kvítko od boha
dělá z nás hrstku chorých šílenců
křičíme bolestí a ona obloha
nezmění barvu, ani tvar nezmění
a tahle bolest je naší pěnou dní