Má existence

Překvapivě, stále žiju. Mnohokrát jsem unikl vlastní smrti. Taky je možné, že v tomto textu bude strašně hodně gramatickejch chyb, ale nejsem Čech, takže mi to docela dost nevadí, a ano, rád se přerušuju když píšu nebo mluvim, zvykejte si. Často jen tak koukám na svět kolem sebe, říkám si jak jsou všichni taky jiní. Ale jinak jiní než jsem já. Sám jsem vlastně jiný a lidi to vědí, jenže si myslí, že jsem jinak jiný než jsem, ale zároveň podobně jiný mé skutečné jinosti.

Podle různých vyšetření jsem psychopat. Narcismus, schizoidní chování, náklonnost k psychóze. A to je jen část toho, čím jsem. Žiju s tim, nějak mi to nevadí. Taky mě to jiným teda dělá. Odjakživa jsem chtěl mít kvalitní život, ale taky bych se měl zamyslet nad tím, co to jeden kvalitní život vlastně je. Mě k přežití stačí má kytara, papír, tužka, peněz a člověk, který mě bude milovat, ještě vlastně možná tak maximálně můj pes k tomu. Nemám rád prozrazování své identity, tu si docela dost hlídám, protože prostě ne-e, nemám to rád, když někdo ví kdo jsem. Ten kdo ví kdo jsem, tak to zkrátka ví. Přejete-li si takovou poctu vědět a vidět kdo jsem, tak se mě vlastně můžete zeptat na facebook nebo tak něco. Ale každopádně.

Dělám tyhle věci, myslim psaní a tak, abych se uklidňoval. Momentálně není ani jedna věc, která mi přináší štěstí v životě. Nic, ale jako doslova. Vlastně ta kytara a hudba a psaní. Možná člověk, nebo dva, za který jsem rád, že znám. Asi tak. A vlastně vidíte, jak si protiřečím. Žiju, ale nevim, na jak dlouho, nevim jestli má cenu žít, nevim, jestli žít vůbec chci, a taky protože jsem takovej jakej jsem, ani nevím za jak dlouho mě někdo nejspíš zabije.