Sezónní poesie

V týhle zimě trpím jako Werther
schne a potom práská
jindy jemná kůže na rtu

Sylvia Plath tančí
Pod skleněným zvonem
svoje Noční tance-
baletka pod sněžícím těžítkem
svět na mě křičí: honem
když spřádám svoje asonance
bělím je sněžným bělítkem
ty, jež jsem včera popletla
svět na mě křičí: honem
lidi chtěj zalézt rychle do tepla
a se Sylvií jdeme jako s hnojem
koukáme lidem do očí, říkáme: co naPlath s náma?
A smějem se jim pod fousama

Gregory Corso se topí
v teplém Mokrém moři
ach, ten se má, tohle je lepší
než se do šedého sněhu bořit
Gregory Corso se topí
v Mokrém moři
zatímco Ota Kars
močí moře na nábřeží
A taky na ulici

V Praze je zima a tohle se fakt nedá
když v týhle noci i básník výmluvu si hledá
nenabíd pozvání starýmu bezdomovci
a radši na ulici čte mu Básně noci

A sám Franc Frances do ticha té zimy se dnes noří
na kandelábrech umrz netopýr
Svarowski brousí narcis pro zmrzlé dámy na nádvořích
o tom ti pouze dnešní noc a zmrzlý potok pohovoří
mlha je hustá a bílá jako sýr

V Praze je zima
a Václav Hrabě Horečku má
Maličký princ dnes u něj smutně klečí
drží ho za ruku a přitom nahlas brečí

Venku je zima
básníci skromně topí v kamnech
a potom na to zapomínaj
nemají prachy, cigára a nakonec jim dojde taky dech

Venku je zima a každej musí topit
proč sakra usnul? ten Stop-time cítil každý
A proč se musel předtím ksakru opít
aby pak ve čtvrtině básně usnul navždy

Jaroslav Seifert je promrzlej jak pes
nějakej vůl přehodil dvě písmena v kódu
a způsobil tak největší tepelnou škodu
když teplo zaseklo se
Na vlnách T F S