ZIMNÍ ("Tak málo")

Tak málo



Ve víru sněžném, vítr krouží zimní melodii v moll
tam do podloubí,
kde v čirém zimním vzduchu
tají se až dech.

Plášť přitáhne muž osamělý, starý,
ke svým skřehlým ramenům.
A čas - si klidně plyne
s každou novou vločkou na řasách.


Kdes v dáli, rolniček zvuk známý,
křupavé stopy, ticho noční, prázdné ulice,
cos milého mu připomíná z mládí ….
Snad štěstí vánoc a rozesmáté tváře za oknem….


Osud, - neúprosně dlouhý film,
kde siluety lidí, jak vločka v holé, natažené dlani mizí,
zapomenutých pár slz, na dětské tváři.
A tolik snů a tolik přání,
co nestihly se vyplnit.


Sněží - a hebké ticho kolem,
spěchat věru není kam.
Jen stát a pozorovat chumelení –
kol světla luceren.

Do prázdných stěn už dávno stín se opřel
a v krbu oheň dohasíná.
On ví, že čas už nikdy nevrátí ty chvíle,
kdy štěstí tehdy stálo vedle něj.