přidáno 07.11.2011
hodnoceno 5
čteno 1270(12)
posláno 0
Listy zdajú sa byť farebnejšie,
večery sú pokojnejšie.
Lapám po dychu a mením sa náhle,
keď Tvoj hlas pri uchu mi zaznie.

Keď Tvoj jazyk ustelie
si v ústach a po mojom pátra
- toto sa mi, láska, ráta.

Tvoje telo – moje územie,
len spoločná vášeň
smäd nám zaženie.

Natruc všetkým mapám,
bez nich v Tebe hľadám,
nejedno miesto šteklivé a
počúvam Tvoje vzdychy ohnivé.

Poznáš všetky moje túžby.
Hmla sa dvíha miesto dúhy.

N E C H

Som s Tebou.
Už nemám

P E C H
přidáno 17.12.2011 - 00:22
..len spoločná vášeň, smäd nám zaženie..

Hodně se mi líbí. :)
přidáno 19.11.2011 - 13:23
jo je z ní cítít důvěra,vášeň a klid v duši
to ti slunečnice sluší
přidáno 08.11.2011 - 01:20
příjemně hřejivé pocity, když se mezi dvěma zrodí láska. i tahle básnička krásně hřeje - pěkné! :o)
přidáno 07.11.2011 - 22:45
puero: prečo negatívne? však píšem, že už nemám smolu...
přidáno 07.11.2011 - 20:12
Je to eroticky probarveno. To se mi líbí. Při myšlence těla jako krajiny, která se otevírá novému badateli k prozkoumání, docela příjemně šimrá. Ten pech na konci je takový negativní. Jinak je to .....no, řekl bych že to asi odpovídá tvému současnému rozpoložení. Je to cítit.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
S Tebou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Depresia
Předchozí dílo autora : Babie leto

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming