Chtěl by jsem mít farmu

Chtěl by jsem mít farmu,
psát pro Ewu Farnu,
vyrovnanou karmu,
v zimě, v blátě, v parnu

Choval bych tam ovce kozy,
lamu, siku, opice,
chodili by ke mně bozi,
dolívat si sklenice

Občas také lidé teskní,
nervy městem pocuchané,
budoucnosti!, jen se leskni,
pro návštěvy orochané

Plot z konopí, ostrov míru,
kydat hnůj mít za svou víru,
byli by to krásné časy,
pole pluhem zrána prasit

Jenže jsou tu pochybnosti,
jak traktor z mlhy vyjedou,
z nestálosti vrtkavosti,
být tak místopředsedou!

Každý chce být někde někým,
něco dělat, dál se štvát,
nechat věci volně plynout,
na nápady radši srát


"Krásně ti to plyne, ach to metrum, čisté jak novorozeně. Je to vůbec poezie? To je něco víc milý Homére, něco víc. Jen nevím zda-li to má být vtipné či trapné, zdá se mi jako by ses snažil lidi poučovat."
"Hele na to ti seru, prostě mě napadlo, že bych chtěl mít farmu, ale pak ta dřina, je opravdu tak krásná a naplňující? Nezačal bych se tam nudit? Naše generace bere stereotyp jako tu největší hrozbu.
Ale má to i něco do sebe, mít se kam vracet, za svojí láskou. Ale o té psát ještě neumím. Myslím si, že nejtěžší je napsat něco vskutku dobrého o lásce. Všude tak jiná, přitom tak stejná."
"Hezký, hezký, ale myslíš si, že ty názory, co se skrývají v těch tvých výplodech někoho opravdu zajímají?"
"Cizí člověk cizího člověka většinou vůbec nezajímá. Nevim, co s tím, každej má svůj pohled na literaturu, každýmu se líbí něco jinýho. Teď mluvím jak nějakej středoproudař. Pusť mi tam Velvet underground a skoč mi pro cigára, bude víkend."
"Co budeš dělat?"
"No za tři hodiny mám sraz se svojí holkou, máme už dlouho poukaz z nějakýho toho slevomatu, na dvě hodiny v privátní sauně, tak doufám, že se tam bude dát souložit."
"Ty umíš žít..."
"Ale hovno, dva dny jsem měl volný, měl jsem vyplňovat dotazníky, se kterejma se mi nechce mezi lidi, a místo toho jenom čumim do kompu, jak nějakej vypatlanej debil. Teď to budu muset dělat o víkendu."
"A co včera, neměl jsi náhodou svátek?"
"Dostal jsem skvělý dárky, škoda, že pro ní neumím vymyslet tak krásné dárky, jaké dokáže vymyslet ona pro mě. Taky jsme pak byli v divadle, její máma má abonentku, ale byla někde v lázních, tak jsme šli za ní."
"A dobrý?"
"Jo, když to skončilo, tak už to bylo fajn. Cabaret rag time. Takový tanyny a válení se po zemi, pak se tam nějakej týpek sprchoval nahej na pódiu. Ani Bowieho, co jsem měl na tričku, to moc nebavilo."
"Ty jsi měl v divadle tričko?"
"No a co, měl to bejt moderní tanec. Místo saka jsem měl černou mikinu s kapucí a marteny. Hele už mě tenhle rozhovor nebaví."
"Hm."
"Život je jedno velký pogo."
"Hm, tak hoď z patra ještě nějakou věc a můžeš jít."
"A co těch osmnáct korun za tenhle rozhovor?"
"No jo, promiň, sice nevim jestli mi to někde otisknou, ale tady je máš."

Ehm mlha haha pán had muž boj,
roj kol toreadora žádá podpisy,
pod spisy usíná úředník,
zavalen hlenem jak můj nosohltan,
zatím co poledne bledne,
zářivky hladí křivky pohledné dívky,
náhodná nahota,
žena bez zbytečných vláken,
muž ohromen její nádherou,
skoro každá
je krásná,
jde o to, co si myslí,
o nákupech,
o ostatních lidech,
o neřešení budoucnosti,
že potřebuje přírodu,
poznávat,
nevzdávat to kvůli dešti,
vědět kdy podpořit,
vědět kdy mlčet,
vědět kdy hladit,
pěkně si jí ladit,
falešným tónům se při tom nevyhneš,
co se sesype, zase se spojí,
třebas v něco jinýho,
ale vždy to bude originál,
ze skály písek, z písku skála,
vědět kdy přijíždí z práce,
jen tak jít naproti na zastávku
tím správnou ženu potěšíš víc než si myslíš
čím větší věc, tím víc maličkostí

"No nevim co ti na to říct, tady máš ještě bůra, měj se."