přidáno 28.09.2011
hodnoceno 9
čteno 1555(38)
posláno 0
sametová tma
horce poklepává
na kapotu stesku

a Tvoje oči řeknou víc
když zpěnění ryzáci vlasů
doběhli svůj polštářový dostih
/na mokrém povrchu/



Samota někdy tak strašně bolí.
přidáno 04.06.2012 - 19:20
au....
přidáno 26.11.2011 - 12:47
soucítím, znám a závidím, jak skvěle to umíš podat =)
přidáno 25.11.2011 - 15:07
Sokolička jasně dokazuje, že umí :-) Perfektně zvolené zvukomalebné obraty, které jdou ruku v ruce s myšlenkou a záměrem... Tleskám!
přidáno 16.10.2011 - 21:13
Smutné.. Ale člověk musí vždycky zvážit, kdy se vyplatí se pro někoho tak trápit... I když člověk si asi neporučí, což? Jinak dobře řečeno - výrazy pěkně hrají . A tedy ryzáky jsem odhalil, možná i proto, že mám slabost pro zrzky :))
přidáno 08.10.2011 - 16:38
puero: Stačí říct, že mám rezavé vlasy?:-) Jinak děkuju.:-)
přidáno 29.09.2011 - 22:43
nevysvětluju si zpěněné ryzáky nijak, protože konec hovoří za vše... au
přidáno 29.09.2011 - 15:58
...má to atmosféru...jen ti ryzáci vlasů jsou trochu matoucí...asi záměr :)
přidáno 29.09.2011 - 09:58
Povedené. Nedovedu si sice dost zřetelně vybavit zpěněné ryzáky, tím spíš ve vlasech, ale taková ta agónie sklíčenosti samotou je tam krásně patrná, jako když se hraje na trubku: bez orchestru je trubka vždycky tak osamocená a melancholická.
přidáno 28.09.2011 - 18:02
pěkné :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Osamělá symfonie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hříšná dívka města pražského
Předchozí dílo autora : Nasáklá

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming