 30.07.2011 8 1572(19) 0 |
Pohlaď mě úsměvem lásko,
Nevěřím tomu, že odcházíš…
Zahřej mě objetím, rozvesel slůvkem,
doufám, že to vše zachráníš.
Proč jednou jsme splynutí duší
A podruhé černá a bílá?
Proč jednou mě polibkem dusíš
a teď jsem zas cizí - snad jiná?
Nevěřím tomu, že odcházíš…
Zahřej mě objetím, rozvesel slůvkem,
doufám, že to vše zachráníš.
Proč jednou jsme splynutí duší
A podruhé černá a bílá?
Proč jednou mě polibkem dusíš
a teď jsem zas cizí - snad jiná?
31.07.2011 - 23:57ARA: To víš já radši zkratky, ale Tvoje slovní objížďka je moc krásná a něco mi dala... Děkuju moc:-)
31.07.2011 - 09:30Pěkná zkratka té staré záhady, kterou se lidé někdy tak zoufale snaží odvrátit nebo pochopit nebo její příčiny hledat ...kdesi..... Kdesi mimo ta místa, odkud přichází. Z neznámých koutů našich duší a nevědomí. Konflikt, nedorozumění. Z těch samých koutů, odkud často nebo částečně přichází i to, co je těmi stíny ohrožováno- Láska.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Houpačka srdcová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Svědomí
