Těžká jsou rána opilcova

Spánek, to nevědomí sladké,
je jak běh na lávce vratké.
Hledám v něm své vykoupení,
ráj pro mě však nikde není.

Noční můra lítá kolem,
probuzená silným hromem.
Kolem hlavy něžně krouží,
duši mojí jemně souží.

Přitiskla se na mé srdce,
svázala mi obě ruce,
spoutala i moje snění,
myslíš, že to ráno změní?

Můj stín se ztrácí v tobě,
je jak tělo, co leží v hrobě.
Schoulené a beze snů,
tak to chodí stovky dnů.

Dnešní ráno bude kruté,
dýku svou máš, ty můj Brute.
Její ostří na mě čeká
a můj čas jen ztěžka tiká.