Zase...

Zase …
jedno umolousané ráno
Advent halí se do pláště mlhy
Drobné kapičky sedají do vlasů
do tváří
Šedé šero se přelévá ulicí
Lidé spěchající do práce
Hledají po kapsách drobné
do trafiky
- Jedny Malbora a Blesk -
S obnaženou kráskou na titulní straně
a s titulkem: Vendula tvrdí…
- Machálkovou už neřeším… -

Autobus páchne špínou
a provlhlými kabáty
Odněkud se nese i jemný van
Je to Eternity...Calvin Klein
Přistoupí kuřák
Jen vydechne
chce se mi zvracet
A ženě vedle zjevně také
Před očima mi běží film
Televizní „Dobré ráno“
se zprávami o tom
jak v Praze opět někdo střílel
A Bursík že má na krku vyšetřování
Stařík Klaus ohromoval senátory
i jeho samolibý nepříjemný úsměv
Všechno se ve mně vzpouzí při představě,
že by měl být opět zvolen prezidentem
To jeho jméno mu doopravdy sedí
Navíc nevnímá a nehodlá sdílet obavy lidí
že možná už do šesti let odtají arktické ledovce
a Evropu ochromí nová ledová doba
Tlačím se autobusem dozadu
Aby si mohla nastoupit žena se svými dvěma dětmi
Neochotný dav cestujících nasupeně civí do někam
Aby neviděl slzy na tváři té menší
které je mezi zadky cestujících nevolno
Až jedna starší paní pouští matku s dětmi
Aby mohla usednout
Zatím co mladík se slečnou odvedle
nic nevidí a vesele se baví

Konečně vystupuji
Plíce se potřebují nadechnout
ale já jim bráním
Zadržuji dech
a snažím se odběhnout co nejdál
z oblaku modravého dýmu
směsi zápachu s cigaret
a rakovinou napadnutých plic
i spálené nafty
Slyším dětský kašel a pláč
Lidé jdou jako slepé ovce
Nevidí
Neslyší
Po kapsách honí drobné
Na Ahoj
Na Blesk
Na kafe a na Malbora
i na Šíp
A na jiné slátaniny
K přizdobení páchnoucího rána
Ale já mám před očima obraz prezidenta republiky
jak vystupuje z německé limuzíny
se samolibým úsměvem vládce
Zatímco někde v paměti se klube vzpomínka
Na Masaryka
Jak se od Čapků vracel pěšky na Hradčany
Autem ho vozívali jen když se trochu pozapomněl v čase
a zatměl…
…bylo to auto z Čech…

Jdu ulicí
A míjím grafiti po špinavých zdech
Těším se až na jaře rozkvetou japonské třešně
A vzduch zavoní životem
Těším se na trávu v parku
Těším se na řeku
V níž po okraje bude čiré sněhové vody
A nad vším zazáří už brzy z rána slunce
Těším se až bude po Vánocích
Nemám rád pošmourný a umolousaný Advent
Už nemám rád ani Vánoce…
Nemám rád samolibé úsměvy vládce
A nemám rád německé limuzíny

Vzpomínám na odtržený kus papundeklu
z nějaké krabice
Někdo na něj napsal:
- D O B R É R Á N O L I D É ! -
a vyvěsil za okno na nádraží
o Adventu v devětaosmdesátém roce…
Byly to moje poslední nádherné Vánoce…