... už nestačím s dychom...
přidáno 22.01.2011
hodnoceno 1
čteno 1435(8)
posláno 0
Odmietam uveriť, že to bola náhoda
a HNEVÁM sa na Boha, že ma
tresce prostredníctvom Teba...
(Mne je predsa jasné,
že nepatrím do neba)

Musel to byť osud.

D E S T I N Y

Láska, Ty ma nesúď,
ani ja Ti nemám čo odpúšťať;
mojím údelom je navždy Ťa milovať.
Ani jeden z nás nie je nevinný,
kašľať na minulosť, Slnko mojich dní.

Mal by si vedieť, že svojou
prítomnosťou rozjasňuješ
môj šedivý svet
- bez Teba Slnečnica umrie.

« Milujem ťa viac ako ktokoľvek iný na svete. »
... toľko citu v jednej vete...
Obaja vieme, že patríme k sebe,
možno však naozaj NEMÁME byť spolu
- obom nám preskakuje z toho hlavolamu.


Bloody sunrise, sadness
in your eyes – hope
you will be happy once…

Nikto mi neprezradí, kam
ten kľukatý chodník
budúcnosti vedie
a ja cestou nachádzam len
otázky bez odpovede...

ikonka sbírka Ze sbírky: Slnku
přidáno 29.01.2011 - 14:21
tak to bolí
když nevíme najednou za co bojovat
když odejde smysl
a svět se stane bludištěm citů a hloupostí

které mu nechceme odpustit
neodpustíme si ani my dva - sebe

protože tak blízko je země
a tak daleko bylo nebe

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ako vzkriesiť Slnko?! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ty (si)...
Předchozí dílo autora : Tatianin príbeh

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming