Žijeme jen jednou

Žijeme jen jednou

Zní téma časopisu a každý hinduista, který by to přečetl, by se mlátil do hlavy. „Proboha proč se tu plácám na ulici v bahně v mraveništi nemocí, když žiju jen jednou?“ Chudáci Indové, bůh ví, kde bychom byli, kdyby si to mysleli všichni a kde bychom byli my, kdyby si to nemyslela celá miliarda – no a nejspíš i víc – lidí.
A vůbec, je to pravda nebo jen pořekadlo, kterým často přesvědčíte někoho v okolí aby se ztrapnil? Jako kdyby přišla smrtka a řekla: „Kdyby jste ale žili víckrát, kdo by to měl stíhat pořád vás brát tam a zase zpátky a vůbec, já chci do důchodu! Žijete jen jednou a tečka!“ A jenom slavný Jack London si dovolil napsat knížku (Tulák po hvězdách), ve které mluví o několika životech jedné duše. No, a taky si ho vzala už ve 40, takže jestli žijeme víckrát lítá teď někde kolem nás. A jestli máte podobné názory nejspíš tu taky nebudete moc dlouho.
„Hele, ale teď to nedělej, já bych to nechala na příští život, neboj, to nezapomeneš.“ To ale taky nezní vůbec špatně. Ale třeba z pohledu dědice by se situace podstatně zhoršila. Obzvlášť kdyby dotyčný chtěl celý svůj majetek od dědice v příštím životě vrátit. A za chvíli by z nás byli schránky na duše. Dovedete si představit, co by to bylo, kdyby se duchové začali prát o nové tělo? „Ne tohle já! Já jsem umřel první!“ „No na to teda zapomeň, tohle bude moje, vždycky jsem si takový přál!“
A myslím, že proto bych se zcela spokojila s tím, že žijeme jen jednou, jen mě s touhle větou nikam nežeňte, protože já vyznávám spíš „pospíchej pomalu“ – a obzvláště v ranních hodinách. A jestli opravdu existuje něco jako reinkarnace tak já nehraju a chci žít jen jednou nebo být v příštím životě obtloustlou kočku, co se může povalovat po gauči, to by byl život 