pasu ovce

Jedna naše kamarádka,majitelka rozlehlého pozemku a přiměřeného počtu zvířectva nás jednou požádala,kroutíc se v sádře v místním špitále,o nakrmení veškerého osazenstva. "Jenom jim nasypeš a je to" nějak divně uhnula pohledem. Nicméně- musíme si pomáhat,že. Vyslechl jsem hodinovou instruktáž,jak vejít do vrat,aniž by ovce vyprchaly opačným směrem. Znělo to jednoduše. Tak jsme tedy o pár hodin později,patříčně oblečeni,(naštěstí) vystoupili z auta. Odemkl jsem vrata,pootevřel na škvíru a hodlal se nacpat dovnitř.Kdosi mě praštil kladivem přes palec-tedy aspoň jsem měl takový pocit. Zařval jsem a pustil vrata,což se ukázalo jako fatální chyba. Metráková ovečka,poklidně stojící na mém palci,zahlédla škvíru a nzaváhala. Jak někdo může o ovcích tvrdit že jsou pomalé fakt nechápu. Tahle vyrazila se zrychlením mezinárodního expresu a přibližně stejnou silou mi vyrazila vrata definitivně z ruky,přeběhla cestu a zmizla v družstevním ječmeni nebo co to bylo. Ostatní za ní. Chtěl jsem se otočit a pádit za nimi,ale vzduchem se mihla chlupatá koule a šedesátikilový kříženec ovčáka a buldozeru mi skočil do náruče a neuvěřitelně mokrým a ještě neuvěřitelněji páchnoucím jazykem mě zbavil brýlí,zraku,chuti a části rukávu. Moje stárnoucí kolena kapitulovala a oba jsme se zřítili do kopřiv. Manželka konečně vystoupila a s údivem pohlédla na tu spoušť " Tys je pustil? Proč? Jek je budem chytat,nevíš? A neválej se s tím psem po zemi budeš jako prase" Zavrčel jsem větu publikovatelnou až po 22h. a to ještě jen v určité společnosti. "Ty mě taky" Pochopila celkem správně význam oné věty a vplula na dvůr. Vyhrabal jsem se na nohy a roztřeseně vkráčel za ní. "Tak to sem nažeň,já jim zatím nasypu" Líp se to řekne než udělá. S výrazem otrlého pastevce jsem vyrazil na pole. Ovce si udržovaly odstup,devastujíc značnou část úrody. "Musíš je nalákat" Došel jsem si si pro návnadu. Ovce to nezblblo. Ulomil jsem dlouhou větev z roští a rozehnal se za nimi. Jedinný efekt byl,že se rozptýlily po větším území. Chtěl jsem použít i laso,ale nenašel jsem ani šňůru na prádlo,natož provaz. " Dobrý den" Ozvalo se z cesty. Drobná stařenka s košíkem na mě přátelsky cenila zub. " to jsou vaše ovce?" Věděla dobře že ne. Ukázal jsem na vrata a zasípal " nemůžu je dostat dovnitř" Babka zabušila holí na vrata a vřískla"holky,domu!"Ovce zvedly hlavy,zamžouraly do sluníčka a volným krokem vyrazily. Stál jsem tam jak stará pani Lotová ještě chvilku po tom.co poslední ovce prošla na dvůr. "zavři" zaječela žena,což mě probralo. Ovce v poklidu došly k lavorům s potravou." To bylo dobrý,ale příště tak neječ,strašně jsem se lekla"Ukázal jsem k vratům, a chtěl se přiznat,ale babka byla pryč...