přidáno 08.12.2010
hodnoceno 8
čteno 1469(25)
posláno 0
ležím na chodníku ulice zalité sluncem
ležím a v ruce držím tvoje srdce
ze tvé krásné hrudi jsem ho vyrvala
jsem totiž přisprostlá nula
-beru si co se mi zachce-
a to tvoje se mi zrovna tak líbilo

bohužel už netluče

jeho komory už byly staženy ze všech realitek
protože jsou cítit po kouři a nejlevnější vodce
a taky voní kávou
a přebytečným množstvím citu

nevím co s ním

už si nepamatuju co jsem s ním zamýšlela
jestli ho mám hodit psům
nebo uložit mezi kostky ledu napotom(!?)

tak si doufám už pochopil že to není jen tak
dávat svoje srdce všanc někomu
někomu tak nestabilnímu
jako je člověk
přidáno 13.01.2024 - 23:37
Varování nestačí, těžký to konec pro nepoučitelné.
přidáno 02.10.2011 - 14:16
Fakt docela dobrý
přidáno 02.10.2011 - 12:41
...silný...dobrý.
přidáno 13.12.2010 - 20:39
hohooo...zastudila u srdce! nikdy ho nikomu nedám, slibuju, teda určitě né nějakému člověku...máš pravdu!
přidáno 13.12.2010 - 19:51
ach. seš dobrá..
přidáno 09.12.2010 - 23:38
za mě vše řekl Homér i Alcarinquo ... snad k té osamělosti ... výkřik aktuální opuštěnosti, zoufalství, marnosti a zrady ... dost silná káva ... připravená na turecký způsob ... kdyby se bodovalo, body nešetřím ...
přidáno 08.12.2010 - 18:04
moc zajímavá báseň,syrově lidská,skutečně dobrej výkřik osamělosti...
přidáno 08.12.2010 - 16:23
dost dobrý

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Warning! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : když
Předchozí dílo autora : NEsPANÍ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming