TEMNO

oklepáváš drkotavě pot

v rožku zdi, kde není východu

pro tvé tělo

i duši

oči odhalují nahý mozek

si schoulen v klubíčku nenávratna



odvracíš pohled od smrti

zahříváš se chvilkou tmy

pod zavřenými víčky



slyšíš sípání

v chladivém vzduchu

znásilňuje tvoje řasy

...

je u tebe

tvrdé doteky

táhle škrábou...

hrají si s tvou kůží

jako nůž s nahým prstem



sípání zesiluje

tvůj žaludek mění svůj tvar

rýhy mění se v díry

bolestí vykřičíš

to ticho zavřené v ústech



otvíráš oči

na panické obrazy strmých stěn

dopadají nesouvislé proudy krve

žebra vylámaná z těla

natahují své nové konce

ke stěnám

jak ruce po dítěti



pařát zabořený v hrudi

zvedá celé tvoje tělo

...vnímáš

jak bere si tě smrt



chlad v těle

ohřívají střeva

brzy jen pohozená na zemi

bez majitele



tma



slyšíš s í p án í

nevíš že je tvoje



proniká do tebe tvrdost

ničivou bolest už neprožíváš






stále tma