přidáno 27.09.2010
hodnoceno 1
čteno 1350(12)
posláno 0
máš mě tu nahýho
nebudem nic měnit
prostě si nasedni
jsem tvůj autobus
do říše šťastného křiku
vezu vždy jen jednoho pasažéra
vyprahlou pustinou lidských srdcí
kličkujem mezi hlavolamy

zdi vylézají z dláždění
každý jednou vypění
prasknem jak bubliny
shoříme jak noviny

nevěřím ve šťastné konce
pojď dokud je čas a chuť
přitisknu si hruď
ucho mezi ňadry nechápe věčný tlukot

postavíme si stan uprostřed obýváku
obrátíme všechny hrnce na bubny
nic si z toho nedělej, že tě nečtou
miláčku, máš přeci ten lítající autobus

bez tebe jsem jen smutnej stůl
vyhozený na smetiště rozvodů
pokálený od racků hledajících
pohodu
zaslepeni do sebe
přidáno 22.11.2014 - 16:08
To je dobrý, tohleto, jen ten závěr bych klidně vynechala :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
srdce na stole ozobané racky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : automatický kabaret
Předchozí dílo autora : přitulit a spát

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Severak :
Programátor, obdivovatel veřejné dopravy. Mívá (pro mě) krásné, zajímavé a netradiční nápady. Nebojí se experimentů, občas vystavuje i záměrně nedopsaná díla. Dobře se mi čte.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming