přidáno 31.08.2010
hodnoceno 1
čteno 1327(9)
posláno 0
Každý večer,vidím tvé modré oči,
přitom lásko,ty tu nejsi.
Vidím tvou hru,jak mě zkoušíš,
nevíš ani jak,mě tím ničíš.

Dlouhých pět let,jsem tě miloval,
tak moc,a vůbec si nestěžoval.
Velmi krásné,bylo první,naše setkání,
já slyšel jen,jak zvony vyzvání.

Vyzváněly dlouho,jak kdyby nám přály,
v tu chvíli,mi se objímali.
Ještě jsem netušil,co bude dál,
byla jsi blízko,já tě miloval.

Dnes jsi pryč,duše má naříká,
srdce bije,na bolest si nezvyká.
Už nezbylo mi nic,naříkat jen,
po pěti letech,zase sám jsem.

přidáno 01.09.2010 - 00:07
siggi,něco na tom je,děkuji za to mori.Čau.Z.39

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZASE SÁM : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ZKLAMÁNÍ
Předchozí dílo autora : CHCI MÍT ŠANCI

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming