Řeknu ti to česky

ŘEKNU TI TO ČESKY

Kam a kudy, kdy a s kým
někdy někde odpovím.
Zatím hledám tam i tady
tudy nebo tamtudy
stejné lidské osudy.
Co a jak? A co pak?
Zda-li nebo nikoli?
jednoho dne přebolí.
Ale ano, ale ne,
téměř snad máš mě rád?
Dát či vzít?
Jenom klid!
Až pak nebo pak-li že
nastávají potíže?
S kým kde o kom o čem?
Před tím, potom, počem?
S kým s čím, ale ovšem,
asi už je po všem.
Před i potom
nevíš o tom.
Pod i nad.
Tvrdý pád.
Uvnitř, vně,
jedna dvě
chyba hrubá
a hned druhá
tečka, čárka, zavináč
uvozovky "není zač".
Vzad či vpřed?
půjdu teď?
Otazník je křivý,
vykřičník se diví.
Kdo co který čí a nač
pro mně za mně
jen si plač!
Kudy kam, kdy a jak
s kým a s čím
vykročím,
opět vpřed, ale teď
zdá se beztak zase
je to všechno passé.
Jémine! Jestli ne?!
Aby tak...
Nevím jak...
Řekni sám Odkud - kam?
Odtud - potud
jako dosud?
nebo jako doposud?
Tak mně suď
buď jak buď.
A nehrej si na osud!

....................................

JEŠTĚŽE JSOU ŽESTĚ
Ještěže jsou žestě,
ty mi zahrají
na poslední cestě,
ač nechci jít jí ještě,
tak dobré zdá se mít
nahrávky žesťové,
když kapky dešťové
se začnou z nebe lít.
A tak za deště
poslouchám si žestě
za života ještě.
A vím, že všechny žestě
rázně překřičí,
když zesílím je ještě,
i liják s vichřicí.
Ještěže jsou žestě,
když chytám depku z deště
a Ty tu nejsi ještě.

............................

Mám splín

Mám splín
Tvůj stín
mi splývá s ním.
Dny plynou.
Noc uplynulá
mi však nesplynula
s jinou.

......................

Hráblo mi

Slyšet, mlýn,
blýskat se...
ach, gramatika.
Já - zas dojatá,
jen jinak
si to říkám:
Slyším mlýn,
blýská se.
Polykám plyn,
už nevěřím...
větrným mlýnům
holandským.
Jak je to dál?
Vyňatá slova po eL.
Vzlykat a vzlykat,
přemýšlím
kam se poděl.
A v létě se mi
do toho pletou lyže,
češtinář chápe,
ostatně on ví, že
slyšet mlýn nelze,
když se blýská.
Holandské mlýny,
po vás se mi stýská.
Vzlykám a vzlykám,
nějak teskno je mi.
Po eL ypsilony
znají v Nizozemí?

..........................

Komunikační embargo milenců

Už zase
ptá se.
Pro dnešek ovšem
zamítá se.
Dovětek:
Přemítá se o tom.
Pro dnešek už ne.
Až potom.
To už ovšem
bude po všem.
Odmítá se,
přestože tedy namítá se.
Tak zas
zamítá se.
.........................

Co si myslet o ženě?!

Vše se dá zvrátit.
Nic už vrátit.

A zvrátit touhy
zvrácené?

Získají?
Ztratí na ceně?

Co zbyde z touhy zvrácené?
Jen nezvrácená?

Dvojitý zápor smysl nemá,
a je to zřejmě neměnné.

Co si však myslet o ženě,
jenž touhy svoje ztracené
chce neodvrátit...
ale zvrátit
jen to co bylo
zvrácené.
............................

Vrata

Mám myslet na návrat?
sníh navátý už do půl vrat
a možná někdo vyvrátí se
proč to ta ženská celé píše
no nechce se mi věřte stát
v mrazivé zimě u těch vrat
oknem to nejde, nebo snad?
vrátit se kudy, chci se ptát?
A historka má náhle zvrat
kdosi je z druhé strany vrat
a vrátit chce se zpět.
Divný je to svět
a divné zvraty, co nás vrátí
tam i nazpět těmi vraty.