Fotbalistův konec

Tak fotbalista mi dal už druhý kopačky... Není divu, jako druholigový hráč jich asi prošlape hodně... Jenomže já fotbal nehraju, takže nevím co s jedním párem, natož se dvěma... Nebo jsem je dala já jemu? Možná jsme si je dali navzájem, to je jedno, prostě to nějak vyšumělo, ale to jsem rozhodně nechtěla.
I když to k tomu pomalu spělo.
Celej rok, co ho znám, jsem si nijak nepřipouštěla ty jeho výmluvy. Nebo to nebyly výmluvy? On je totiž jeden z těch, který nedaj nic najevo, natož to, že by někoho třeba rádi viděli a že si trochu času prostě udělaj..nebo to, že vás mají rádi, ale to on neřekl ani v dobách největšího rozkvětu. Co si pak o něm mám myslet? Kdybych do něj nebyla zabouchlá jako hřebík do zdi, řekla bych, že je vůl, ale takhle? Copak můžu?! Kdybych mu aspoň byla schopná napsat něco ve smyslu předchozí věty, jenže to nemůžu právě kvůli tomu... Takže jsme oba úplně nepoužitelní pro život.
Takže to nemá smysl.
Takže se jdu střelit...

Kdybych si aspoň pořád nemusela číst ty jeho maily...