ty

toho dne, kdy jsem se dozvěděla o tvé smrti
jsem byla opilá pivem s medovinou
a zármutkem
a když jsem se houpavým krokem dopotácela domů
běžela jsem ke koši se špinavým prádlem
kde byla hromada tvých propocených košil
rozložila jsem je po naší bílé dlažbě
lehla si do nich
a nasávala vůni tvého potu
a já
tehdy v necelých jednadvaceti letech
skučela bolestí v poloze plodu
snažně jsem doufala
že když se mi podaří uchovat jakýkoliv
pach, skvrnu, vlas
tak se vrátíš zpátky
ale pak přišel den kremace
to byl ten den před mýma narozeninama
a jako by se s tvým tělem
spálily i kapičky tvého potu
z těch zatracených košil