egostěžovačky

V sedm ráno jsem si dal špeka a jsem úplně zaseklej. Je jedna. Asi to byl hárd. Akurát jsem došel do nejbližší jídelny na smažák a zpět do tepla kanceláře, ve které nemusím nic dělat, tak hraju strategii, i když jsem si ráno s sebou vzal knihu 1984, kterou už jsem četl, ale chci vyzkoušet, jestli se ještě dokážu soustředit. Sport žádnej, maximálně procházky. Jsem vymaštěnej, už se musím odpíchnout, dvě kávy french press, jdu na to. Měl bych dělat fotky. Desetitisíce fotek. Vybrat si novej telefon, jestli to pro mě má vůbec cenu. Alespoň přišly plochy na rok 2020. Vracíme se na Medvědí horu, kde má pomník vojín Baraninov. A kde jsme našli jelení hlavu i s parožím, pěkně očištěnou. Tam se autem dojet nedá, pěkný místo bez souší a polomů, přirozená vysokohorská smrčina. Až tak v dubnu, spíš v květnu. Dám si tam špeka. A večer se zpiju na chatě, klasika každoroční, možná se pobleju. V ploše jsou tři stromy. Jindy jich je i čtyřicet. Leden, únor, to je úmor pro venkovního člověka. V březnu nakoupit semínka nač? Když tu poslední zčořili, takže na podzim tam půjdou jak do supermarketu. Stejnak mám zásoby na pár let a hlavně bych to ani neměl kouřit. Holt má každej nějakej osud, smíření se s huličstvím. V Barbershopu tě oholí chlapík v kšiltovce, to už je na mě moc. Domek pod širým lesem, změnit práci, nemít na sebe čas. Budoucnost, toť jáma černá. Losy nám nevyšly. Jeden za pade, to jsme vyhráli pade a pak nic. Tři za dvacku, z dvou opět po dvacce a ty už jsem nevsázel, protože mě bába v trafice zjebala, že neumí načitat EANY, že radši prodává volné zboží. Asi pojedu na Basin fire fest. Jenže to je taky za dlouho. Naivka bez milenky. Dopsat román, co ke konci vyčpěl. Strčit ti varle do úst. Nebo jen odpočívat a pomalu se připravovat na smrt? Je tak blízko holka. No a až zemře někdo mladý s hezkými rohovkami, tak je to můj člověk. Hnus, co se hojí rok, fuj, nechci si ani googlit a číst rizika keratoplastiky. Ted jsem napsal kámošovi, nevím, co se životem. to zas přijde nějaké moudro typu já taky ne. Nic není ideální a podobný psychologický hovna, který tě maj utěšit. Přestávám vidět na levé oko, makuly v rohovce se zahušťují. Křivý je to celý. To jsem zvědav, jestli se mi ten dědoušek ozve. Brýle k hovnu od 14, čočky končí ve 34 letech. Pěkně svinská nemoc, ještě když se k ní přidají komplikace, svět je najednou šedý. Nic vás nebaví. Někdo začne chodit do kostela, jinej chlastá. Sopel přischlej na rukavici, celé to lidské snažení. Hm, taky je tu láska. Ta by měla ten nesmysl bytí jaksi uspořádat, no nevím. Jedině, že bys šoustal se zlatým oslíkem.
No nic, kafe, po kterým mě bude pálit žáha, jako po spoustě ostatních věcí, už pěknou řádku let. Věneček za 36 korun, metráček rullez pojď. Samoléčba jedlou sodou, než jít k doktoru, náběh na nádor. Svěrač na hadry. Když kyselosti převažují nad zásadami. Ségra je píča, matka je kráva. Hezký co? Bolest nebo závislost? Co Kurte? Bez Sluníčka se žije na hovno. Chcíplé kuře za horami.

Tak mi napsal...

Vole
To nebudeš vědět nikdy, na to se vyser