Poznámky k poznámkám

Ahoj příteli,
rád bych ti dnes povyprávěl, jak jsem otevřel to nejlepší nejlevnější víno a jal se studovat ten archiv co máš na srancích. Deci vína jsem bohatě prokládal poznámkama k sebevraždě a starýma básněma. Poctivě jsem k tomu četl i ty komentáře.
Ty hovna už dávno odvál čas a zůstalo jen to podstatný.
Nevím, jestli ještě někdy uslyším jak hraješ svoje starý vály, co jsem měl tak rád. Říkám si, že už si je stejně nepamatuju a to co si vybavuju jsou jenom vzpomínky, jak jsem na to vzpomínal naposledy.
Nicméně ti nepíšu, abych se tady dojímal nad minulostí.
Zjistil jsem totiž, a to už se ví dlouho, že si skutečně nic nepamatuju a tak jsem tě chtěl poprosit, abys všechny tyhle věci nikdy nezapomněl.
Nejspíš o nich nikdy nebudeme chtít mluvit a asi bylo troufalý tvrdit, že právě ty věci nás dostaly tam, kde dneska jsme, ale rozhodně by neměli zapadnout v prachu dřív, než se rozpadneme v prach my. Pak už to bude jedno, snad aspoň děcka si vzpomenou, ale jinak sere pes.
Ale do tý doby bych strašně rád šel najít tu hospodu v kočárkárně a dát si hnusný pivo za 22.
A tam si budeme vyprávět tyhle příběhy. Anebo budeme mlčet. Protože tyhle příběhy si neseme v sobě.


Měj suchý cesty, příteli
R