dělníci poezie

jsme dělníci poezie
máme pořád montérky
a na oběd si nosíme písmenkovou polívku
a pedro žvejkačku k lince
nejlepší naše dílo bylo to omyvatelný tetování
totiž... co na srdci to na jazyku
no a tohle tam je
akorát to nikdo nezežerem jako normální nedělnickej pejpr
kterej pošleš na expedici jedině ve snu
ha
ve snu
na ponku, z kanclu, na hlíně u výkopu s cígem
a kdovíkde všude
jsme dělníci
dělníci
a zkoušíme nic nedělat
jaj
je vše milé
miloučké
po dvou jointech za špónama
na poslední hodinku za mašinou
která buď dělá písmena
lakuje
nebo namotává nepozorný kretény který to neuměj
dělat a nedělat
tak i tak
jasně
každej hadr co máme na sobě je pracovní mundúr
kurnik šopa
i kdyby nic
je to do fachy
dělnickej byznys, no jo
a já nenávidím všechny namistrovaný šéfy
co se dívají v mistrovně na porno
a pak mrdaj zaměstnance
protože normy
a systém pěti es
a kdovícovole
svině, syfilisáci, sranci, saláti skurvený!
jsme dělníci poezie
možná neděláme nic, ale děláme to dobře
norma nenorma
ach jo
nasrat šéfům do klobouku
ty jejich vystoupení stojí furt za hovno
brnk, brnk
sotva akord krát dva
noty napsaný rovně a krásně jak sviň
no
jenom ten obsah v kélu
a víš
když nic neděláš v metru a seš tam zaměstnanej
je to taky underground, haha
je to von
a my jsme dělníci poezie
docela víme co si můžem dovolit udělat
věty nebo orgazmy
jáj
všecko top
my dělníci se nenávidíme
kvůli věcem oko za oko, zub za zub
stroj za kancelář
flexu za rozbitej mikrometr z časopisu kačer donald...
...ah ha
takovy blbosťě ti kupovat nebudem
tak jsem to kdysi slyšel, beztak jsem tehdá chtěl něco jinýho
teď to není jiný
chtěl bych spíš samopal
jako správnej dělník lidovejch milic
kterej by střílel slova a zabíjel slova
jedno, obojí,
nevím
jsem jenom blbej dělník
tak nevím, myslím si a střílím