 18.06.2018 5 946(7) |
někdy jsem tak sám
že se opírám o skříň
dívám se z bytu na lidi
a voni někam jdou
nebo stojí
a potkávají se
někdy jsem tak sám
že piju s vláčilem a hrušínským v televizi
mám chuť na polívku
ale nikam nejdu
nejedu
ani nevařím
někdy jsem tak sám
že mi chybíš
a já ani moc nehořím
že se opírám o skříň
dívám se z bytu na lidi
a voni někam jdou
nebo stojí
a potkávají se
někdy jsem tak sám
že piju s vláčilem a hrušínským v televizi
mám chuť na polívku
ale nikam nejdu
nejedu
ani nevařím
někdy jsem tak sám
že mi chybíš
a já ani moc nehořím
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
skříně a lidi na ulici : trvalý odkaz
Následující deník autora : pane, kolik stojí strom?
Předchozí deník autora : natašo
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čertíček24 [17], Regnator [17], vanHorn [14], karanek [12]» řekli o sobě
prostějanek řekla o Lizzzie :Hvězdy jsou jak slunečnice nad Brnem... nebo jak to bylo? :) super básnířka :)..... její básně mě vždy chytnou a nepustí... protože je z nich cítit úžasná člověčina :) a nejen ta :) ... a Brno je další plus :)
