přidáno 29.04.2018
komentářů0
čteno809(8)
Ty jsi ze samé nervozity mluvil jako splaseny. Já mlčela. Očividně jsme se skvěle doplňovali i ve chvílích plne trapnosti vyvolané ostychem.
Sakra, jak moc bych chtěla, aby tohle vyšlo (nespoutanost myšlenek cituje samu sebe)
U kolika lidi mi ještě tahle slova vytanou na mysl? Předem se smeju vidine příštích několika měsíců (když se zadari), kdy úspěšně tahle slova náhradním vysmechem a opovrzenim a necim jako jak je mysl posetila, proč se nepouci. Mysl? Důvěra? Srdce? Jestli mi teda ještě něco tomu podobnyho zbylo..
Ale jsou skoro dvě hodiny ráno a já pořád doufám, že se ještě nepouci.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
26/9 : trvalý odkaz

Následující deník autora : Fragment první
Předchozí deník autora : § 6102341 - 710241 (clapped-out)

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming