|
Nostalgický písňový text...
 13.02.2018 2 1008(4) |
Ve vlasech už jen stříbro mám,
snad od paprsků měsíčních,
občas si s verši zahrávám,
rád budím úsměv na rtech tvých.
A mívám pocit fiktivní,
že cítím dotek dlaní tvých,
srdce tvé rolničkou mi zní,
zas hladíš mne, slyším tvůj smích...
Je krásné o očích si snít,
v nichž duše tvá se odráží,
na chvíli chtěl bych s tebou být
na onom snovém nádraží,
odkud vlak touhy vyráží
do země přání splněných,
kde láska není závaží
a smutky shoří jako vích...
snad od paprsků měsíčních,
občas si s verši zahrávám,
rád budím úsměv na rtech tvých.
A mívám pocit fiktivní,
že cítím dotek dlaní tvých,
srdce tvé rolničkou mi zní,
zas hladíš mne, slyším tvůj smích...
Je krásné o očích si snít,
v nichž duše tvá se odráží,
na chvíli chtěl bych s tebou být
na onom snovém nádraží,
odkud vlak touhy vyráží
do země přání splněných,
kde láska není závaží
a smutky shoří jako vích...
14.02.2018 - 13:06korálek: Díky! Jsem rád, že se ti to líbí. Je to takovej vzpomínkovej cajdák jako z dob Nealkoholické vinárny U pavouka...A ty se psaly tak, aby se v nich každá našla. O tom, na koho autor při psaní skutečně myslel, se svět nedozvěděl...:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve vlasech už jen stříbro mám... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Hřích, který poznamenal svět...
Předchozí deník autora : Zůstanu svůj...
