životu nemůžeme věřit

všechno skončí
krásný dny, nenávist i láska
jsou to jenom hloupý představy
o rozmanitým světě
kterej se láme a srůstává

všechno skončí
a nebudeme potřebovat
ani spravený nitro
ani rozbitý brejle
ani předsevzetí
dcery ani syny
a nebudeme už potřebovat věřit
nezbytně vykřičíme krajině
že ona nepomíjí
to jenom my si myslíme
jak má cenu milovat každej novej den
zatímco za miliony let
země pochopila

je to mor
úsvity mě ženou trpělivě ke konci
soumraky to chápou a mlčí
ale někde na kůži mi vyrašila plíseň
sotva začala
už má kultůru a city
tady se nedá věřit ani kometám
nosej na mě reaktivní smetí
mám z něj horečku
a teď ještě skáčou do nekonečna
podobni blechám

už si musím dáchnout
ale za sluncem se v kosmu nejezdí
tak snad se pobijou sami
aspoň po jednom
snad budou přespříliš milovat jeden druhého
pak postačí spálit polovinu
ta druhá skočí za nimi
klidně deset metrů do výšky
a já jim uhnu
ať si padají

stát pevně nohama na zemi

věděli by

že všechno skončí