To my mysterious american suicidal guitar alterego...
přidáno 10.06.2008
komentářů2
čteno1499(12)
Chtěla jsem předběhnout tvůj stín
jenže večery přicházejí v nárazových vlnách
a jednou za čas se vždycky ukáže
/když se stíny prodlužují a
já mám slunce v zádech/

že tvůj stín je ve skutečnosti můj

A tak si šlapu po nohách
a natahuju ruce k tobě
/ale zase kousek chybí jako pokaždé/
Jdu domů a vzduch se pohupuje
/jsi nestabilní prvek/

Napadá mě
že Země je možná vážně plocha
ale nenesou ji ani želvy ani sloni

SVĚT TOTIŽ STOJÍ NA TOBĚ

přidáno 10.06.2008 - 22:40
je to trochu vyznání... ale s obviňujícími prvky, že ani po tom všem... ho nedokážu vymazat ze života
přidáno 10.06.2008 - 22:33
nádhera, ta fotka mě sice trochu děsí, ale to vyznání ( je - li to vyznání) je nádhern

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stíny : trvalý odkaz

Následující deník autora : Několik centimetrů šepotu
Předchozí deník autora : Na konečné

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming