Dead inside

V 19 jsem potkala velku lásku. Jo je to tak a měla jsem to štěstí, že mi opětoval lásku. Jenomže láska je občas jako kytka, když o ní člověk nepečuje, jednoduše zvadne, když to člověk nechá zajít příliš daleko, tak uschne a zahyne.
Problémy byly, jsou a budou, to víme všichni. Poslední rok jsem byla ale vnitřně tak mrtvá, že se to opravdu podobalo suchý kytce... Milovala jsem ho vždycky, nikdy jsem nepřestala, ale jeho péče o mně a moje pocity během let polevovala a já si začala připadat k ničemu. K čemu je holka, o kterou se kluk nestará, nezajímá, nechce jí ani š****? Od 19 jsem si říkala, že si ho chci vzít,.. tohle je můj chlap, s tím chci být napořád... Čekala jsem dlouho - na nějakej další krok, nějakej další level. Místo toho jdu na tříletou antikoncpeci, Jupí....

Těžko si vybavuju konkrétní pocity, který jsem měla někdy před 2 týdny. Bylo to téměř prahnutí po JAKÝCHKOLIV pocitech. Člověk potřebuje mít nějaký pocity, aby byl vnitřně vyrovnanej a aby mu jeho život připadal smysluplnej. Asi jsem si zapla nějakej radar nebo vysílač, protože se objevil někdo, kdo mi dával nový a nový vlny pocitů... Někdo, kdo působil jako magnet. Důvod se na něco těšit. Důvod udělat pár fotek, co jsem si na sebe ten den oblíkla a jaký je za oknem počasí. Důvod se nalíčit, protože mi někdo řekne "hey gorgeous" a "tell me something you never told to anyone"...

Novou vlnu pocitů srážel pocit viny při každým příchodu domů, to tak u lidí ve znamení vah nejspíš chodí... Člověk si v těch přívalech pozitivních pocitů (po tom táák dlouhým mrtvým období) začne představovat jaký by to bylo, kdyby... Něco, na co může člověk myslet před spaním. Když máte totiž nějaký plány, máte na co zaměřit svoje působení.... Stejně jsem ale věděla, kde je moje místo a s kým. Jen jsem si uvědomila, že tak dlouho čekám na TU žádost, že už ani nevím, jestli bych jí přijala... Přece když jsem schopná prožívat pocity s někým, kdo je asi tak tisíc mil ode mne, znamená to, že něco není ok, ne? Jenomže jeden rozchod už tady byl a kdo by to chtěl absolvovat znova? Tolik bolesti... A kde najdu někoho, kdo ke mně pasuje tak jako ten můj chlap? Nejspíš nikde.

A tak to hnusný ráno začalo. "We do not have things in our hands. Tiff found the messages". No...pocity to taky byly, skoro jako bych v tu chvíli cítila, že jsem za ně vděčná (jo, tak moc hrozný to bylo). Ten ranní zmatek nebyl určitě tak působivej, jak si ho zpětne vybavuju, ale cítila jsem relativní klid - ono to nějak dopadne.


ONO TO NĚJAK DOPADNE? No nevím, co jsem si myslela, ale možný důsledky mi došly až někdy odpoledne... Nejlepší chlap mýho života mne mohl opustit a já mohla zahodit všechny ty roky. Tak zbytečný... Bolí mě žaludek, potím se a... tady máš ty svoje pocity ty huso.


Budeme teď dalších pár let opět zamrzlý v čase, dokud se zase něco nestane?


A jedna zpráva pro někoho, kdo je tisíc mil daleko: Please don´t text me again.....