Bez názvu

nepůjdu nikam
stejně se včerejší dny
prodávají až někdy na smrtelný posteli
barevný za víc
a hmatatelný zážitky
tam seženeš leda za velikou bolest
v prášku
kterej já sotva spolknu
ale ibalginovým dětem chutná po jahodách
protože život, jolo vole
jsem za patnáct, pětadvacet let, nechal na pět románů
zatímco ti přede mnou
popravovali každý ráno stále stejný slípky s králíci
aby je sežrali jenom jednou

nepůjdu nikam

po všech těch včerejších dnech
mozek málem shořel
ale kdesi v nitru mě ještě ochlazuje život
promazanej jako paměťová karta
aby se aspoň před smrtí
stalo něco užitečnýho

prázdnou totiž střelíš

já ti neuteču