tipsy rambling

Vidím, že máš zase růži v ústech. Hlavně, že ne na doživotí. Občas to chce se trochu uvolnit od pout toho našeho newspeaku. Nejvíc smysl mi tam dávají verše:

"kořeny své má zloba v bezmoci
a není, není pomoci" - Takový pocit jsem už snad mnohokrát měl/a.

"jdu nocí nestvořenou, tmavou antitezí
v níž vězí tajemství jak v ráně střep
hvězdy mi osvětlují stezku, tep
nebe zrychluje se k ránu" - Úplně mi tam nezapadá ten tep. Nebe tepe, jedině když ho sleduješ tak zrychleně, že každý puls odpovídá čtyřiadvaceti hodinám. Jinak jsou jeho změny vždy pomalé a plynulé, zvlášť svítání. Napadá mě myšlenka noci jako antiteze ke dni (což mi zase asociuje první epizodu My Little Pony) a líbí se mi. A tajemství vězící jako v ráně střep si dovedu představit. Osvědčilo se mi buď se toho poznání prozatím vzdát (člověk nemůže poznat všechno a na něco možná ještě dostatečně nedozrál), nebo pokud je důležité, najít někoho, kdo ti ho vytáhne. (Může to být i literární postava.)

Dává ti moje interpretace smysl?

Nejméně smysl mi dává:
"žije li lid stvo
(řený)
z ženy".

casa.de.locos: tak to lapardona, na kategorie já nehledím.

lakomec: proto je to zápisek :D

Super rýmy, jako bych náhodou poznal známého na ulici. Jinak tvoje poezie je pro mě až moc neuzemněná, což je ale kritika mě.