 21.03.2017 0 746(9) |
Rána jsou rozbitý sklenice na podlaze,
protože noci jsou příliš dlouhý.
Rána jsou agonický válení se na chladný zemi, protože je pryč.
Vstát z postele!
Jsou hipsteři, co nevstanou a zůstávaj ležet ve zbořeniskách kdysi propuklý lásky. Maj strach ze zimy. Protože jim bylo teplo.
Procházeli se s někým ve městě, snad se i milovali.
Protože tocbylo krásný.
Motýlci jsou určeni vstříc svým osudům, vstříc svýmu výbuchu štěstí a absolutnímu úpadku.
Hledání spásy někde při rozbřesku na vrcholcích kopců a střech. Mezi anténami co jiskří a mezi komíny co dýmí.
Šušká se, že je bez naděje.
Všechno se svažuje dolů a stéká do údolí.
Chtěla by se zachumlat hodně hluboko do peřin, co voněj šukáním a přestat je poslouchat!
Chtěla se donekonečna svlékat v křišťálově čistým jezeře, zanechat v něm stopu jejich štěstí.
Nikdo kolem!
Chtěla by pokračovat, nemuset počítat čas, který spolu trávy,ale jen ho vnímat, že je krásnej.
TOHLE JE MÍT STRACH. KŘIČET!
Schoulit se do klubíčka ve vaně, kreslit písmenka po zdech a roztřesenými prsty pak věty na jeho ruku.
O tom, že je krásný, nebo že ho miluje.
Procházení chodeb a strhávání obrazů. Žvýkání plátna.
Tolik se toho nestihlo!
To je jen vzpomínání.
Ležení v posteli plný zbytků vůně, chytání do sklenic a neustálý čekání!
Odevzdaný čekání na to, že vystoupí až na vrchol,
vztáhne ruce k nebi a uklidní ho.
Do té doby bude křičet.
Co nejtišeji, aby nikoho nevzbudila.
Jestli se bude procházet, musí se vyhnout Přízrakům, který choděj po Mendláku a poslouchaj hudbu. Nebo těm rudejm, co jsou plný vášně, krásně tečou, jsou hladký a maj roztažený nohy na jeho posteli. I těm, co seděj na lavečkách Moravskýho náměstí, mluví slaďoučce, jsou krásný, zmoklý, běhaj na Poštovskou, tam se líbaj a pak zpět.
Jsou nádherný. Ale když nějakej potká, bude křičet.
Křičet kvůli těm Přízrakům, co seděj procházej po Mariánským údolí a s láskou se jí ptaj: "Chceš mě?"
Bude křičet kvůli těm strašně nádhernejm zjevením křižující město. Bude křičet potichu a čekat až přijde znovu.
A bouře se uklidní.
Bude doufat, že se vrátí a ona nebude sama.
protože noci jsou příliš dlouhý.
Rána jsou agonický válení se na chladný zemi, protože je pryč.
Vstát z postele!
Jsou hipsteři, co nevstanou a zůstávaj ležet ve zbořeniskách kdysi propuklý lásky. Maj strach ze zimy. Protože jim bylo teplo.
Procházeli se s někým ve městě, snad se i milovali.
Protože tocbylo krásný.
Motýlci jsou určeni vstříc svým osudům, vstříc svýmu výbuchu štěstí a absolutnímu úpadku.
Hledání spásy někde při rozbřesku na vrcholcích kopců a střech. Mezi anténami co jiskří a mezi komíny co dýmí.
Šušká se, že je bez naděje.
Všechno se svažuje dolů a stéká do údolí.
Chtěla by se zachumlat hodně hluboko do peřin, co voněj šukáním a přestat je poslouchat!
Chtěla se donekonečna svlékat v křišťálově čistým jezeře, zanechat v něm stopu jejich štěstí.
Nikdo kolem!
Chtěla by pokračovat, nemuset počítat čas, který spolu trávy,ale jen ho vnímat, že je krásnej.
TOHLE JE MÍT STRACH. KŘIČET!
Schoulit se do klubíčka ve vaně, kreslit písmenka po zdech a roztřesenými prsty pak věty na jeho ruku.
O tom, že je krásný, nebo že ho miluje.
Procházení chodeb a strhávání obrazů. Žvýkání plátna.
Tolik se toho nestihlo!
To je jen vzpomínání.
Ležení v posteli plný zbytků vůně, chytání do sklenic a neustálý čekání!
Odevzdaný čekání na to, že vystoupí až na vrchol,
vztáhne ruce k nebi a uklidní ho.
Do té doby bude křičet.
Co nejtišeji, aby nikoho nevzbudila.
Jestli se bude procházet, musí se vyhnout Přízrakům, který choděj po Mendláku a poslouchaj hudbu. Nebo těm rudejm, co jsou plný vášně, krásně tečou, jsou hladký a maj roztažený nohy na jeho posteli. I těm, co seděj na lavečkách Moravskýho náměstí, mluví slaďoučce, jsou krásný, zmoklý, běhaj na Poštovskou, tam se líbaj a pak zpět.
Jsou nádherný. Ale když nějakej potká, bude křičet.
Křičet kvůli těm Přízrakům, co seděj procházej po Mariánským údolí a s láskou se jí ptaj: "Chceš mě?"
Bude křičet kvůli těm strašně nádhernejm zjevením křižující město. Bude křičet potichu a čekat až přijde znovu.
A bouře se uklidní.
Bude doufat, že se vrátí a ona nebude sama.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A bouře se uklidní : trvalý odkaz
Následující deník autora : Pořád
Předchozí deník autora : Méněcenná & zbabělá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
veronika řekla o Liss Durman :liss..rozumime si, vzdycky se ti snazim komentem neco sdelit, ale asi ne vzdycky se mi to podari..co bych ti chtela rict je to, ze sem rada, ze te znam-neznam a jestli si v ty plzni, tak se koukej nekdy ozvat...:)...libi se mi, jak si uprimna a stojis si za tim svym..
