log déšť

Už od středy je mi blbě, mor cholera lepra tyfus a samozřejmě rýmečka. Od pátku odpoledne ležím, vrčím na svět a vypouštím sliz jako Howl, když mu Sofie uklidila koupelnu.

V pondělí jsem jela k doktorce do Nudle. Nemám Nudli kvůli lokálpatriotismu ráda, ale ta cesta byla hezká, i přesto, že jsem byla celou dobu nervózní, protože jsem tamtudy ještě neřídila. Nahé pole, vysoká růžová ranní obloha, která čekala na dešťové mraky. Chtěla bych to namalovat, ale nedaří se.

Prší, už několik dní. Mám z toho radost, svět je měkčí, a vypadá to, že jaro nakonec skutečně přijde. (Chtěla bych pít čaj a tvořit, ale moje chuť zatím něco zaznamenává jen když si do oběda nasypu půl kila soli.) Prší, a já se koukám na levné letenky - Milán, Belfast, Stockholm. Vím, že bych se měla učit na maturitu, ale mám chuť prostě na chvíli vypadnout a utéct.
(Asi jsem moc četla Hannibala a JSMN, ale tak trochu doufám, že tam bude pršet.)