Tripartice reality

Většina lidí má poměrně jasno v tom, co považují za realitu a jaké to má vlastnosti. Bohužel se v tom navzájem zcela neshodují, což mě přivedlo (zvlášť po novém pojetí reality, na které jsem narazil/a v knize Veronika se rozhodla zemřít) k filozofickým úvahám na toto téma.

Smysl mi tyto rozpory začaly dávat tehdy, když jsem začal/a realitu (skutečnost) pojímat jako soubor tří oddělených "realit", které se jen volně prolínají:

Objektivní realita je soubor jevů existujících mimo člověka a nezávisle na něm. Podle novějších epistemologických zjištění se zdá, že je člověku zcela nepřístupná a nepoznatelná. Nejblíže je jí matematicko-fyzikální pohled na věc, který bere realitu jako systém vzájemně na sebe působících částic a různých forem energie.

Intersubjektivní realita je tvořena paradigmaty a přesvědčeními, která lidé sdílejí a přikládají jim širokou, či dokonce obecnou platnost. Patří k nim takové věci jako písmo a jazyky, kultura a náboženství, uspořádání společnosti, manželství, právo, terminologie a názvosloví apod.

Subjektivní realitu pak tvoří smyslové vjemy, zvyky a vnitřní okolnosti člověka, vedle toho také jeho pocity, dojmy, myšlenky, přesvědčení a postoje. (Pozor, nepatří sem fantazie, která stojí naopak v protikladu k pojmu "realita". Rovněž sem nepatří sny, o nichž člověk rozpozná, že nejsou reálné.)

Předpokládám, že objektivní realita existuje právě jedna, je tedy k pochopení nejjednodušší, byť je nejméně "lidská".

Co intersubjektivní realita? Ta je komplikovanější, do značné míry vychází z příslušnosti lidí k určité sociální skupině; člověk však může současně patřit k více sociálním skupinám - může být třeba ženou a současně fanouškem určitého seriálu, návštěvníkem určitého klubu a členem určité skupiny přátel. Z každé této příslušnosti pak plynou jiná přesvědčení, která jsou sdílená v rámci dané skupiny, ale nemusejí být obecně přijímána v rámci jiné z nich. Člověk se k intersubjektivní realitě vlastně připojuje tak, že přijme její paradigmata jako platná, "uvěří v ně"; příkladem je víra v existenci Boha, víra v to, že týden má sedm dní, nebo víra, že elektron má záporný náboj. (Fyzikálně má elektron prostě jen opačný náboj než proton, ale to, zda je ten jeho náboj nazýván "kladným", "záporným", či třeba "minus jedna polovina", je čistě lidská volba.) Můžeme tedy uvažovat, že pro každé jednotlivé přesvědčení existuje samostatná intersubjektivní realita a je v zájmu člověka, aby se připojoval k takovým intersubjektivním realitám, jejichž definující přesvědčení bude následně sdílet s co nejširším okruhem dalších lidí.

Subjektivní realita je opět o něco jednodušší - ta existuje právě jedna pro každého člověka a zahrnuje jak to, co a jak vnímá (např. optický klam v ní existuje v té formě, jak ho daný člověk interpretuje), tak i jeho vlastní omezení, i když si jich třeba není vědom (např. zapomnětlivost).

Jaký je mezi těmito třemi realitami vztah? Myslím, že hranice mezi nimi nejsou zcela ostré. Často pozoruji případy, kdy lidé mylně přikládají svému subjektivnímu vjemu intersubjektivní (či dokonce objektivní) platnost, působí to na mě jako situace, kdy vidoucí člověk přesvědčuje nevidomého: "Když tu ceduli vidím já, tak ty ji přece musíš vidět taky, vždyť ta cedule tam je!".

Často se určitá věc vyskytuje ve všech třech realitách, jen má v každé jinou podobu. Třeba pěšec v šachové hře mezi dvěma soupeři je v objektivní realitě shluk hmotných částic v určitém prostoru, v intersubjektivní realitě je to dřevěná figura symbolizující nechráněného pěšce, kterého může podle šachových pravidel v následujícím tahu vzít soupeřova dáma, a v subjektivní realitě příslušného hráče je to pěšec určený k oběti s cílem zlepšení celkové pozice ostatních figur.

Ale stejně dobře může nějaký jev existovat jen v některé z realit. Třeba Vánoce pro člověka, který je uznává, ale neslaví, existují pouze v intersubjektivní realitě (neexistují v té objektivní, protože nemají přírodní povahu - vymyslel a stvořil je člověk, a neexistují ani v jeho subjektivní realitě, protože je neslaví - chová se, jako by neexistovaly, a tedy pro něj subjektivně neexistují).

Budu dál přemýšlet nad tím, jaký vliv má toto dělení na pojmy existence, poznání a pravdy...

Doporučená literatura:
- Skutečnost (článek na Wikipedii)
- COELHO, Paulo. Veronika se rozhodla zemřít. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-270-4.