Slabost mám pro tyhle hříčky, kdy si lehce zahrávám s city, s verši, se slovíčky, jistou praxi již v tom mám. Nechám si to projít hlavou, přitom lecos pochopím, někdy oči v slzách plavou, jindy směji se či sním...
přidáno 04.06.2016
komentářů2
čteno882(2)
Marná je snaha má, já vím,
když jsem již láskou jat,
tisíckrát mohu bláznovstvím
tenhle svůj počin zvát.

Srdce si nedá poroučet,
rozume, už to vzdej,
tam kde se rozvil citu květ,
je odpor zbytečnej.

Ručník svůj nyní střelhbitě
do ringu, prosím, vhoď,
stejně bys skončil na štítě,
pak prchej o závod.

Kde láska sítě rozhodí,
tam místo není již
pro tvoje moudré výplody,
s city je někdy kříž...
přidáno 13.06.2016 - 12:33
korálek: Díky! Jsem tomu rád...Občas se nestačím divit, co mne teď napadá...:-P
přidáno 13.06.2016 - 12:32
Krásná :-) moc se mi líbí . Věčný boj rozumu se srdcem - hezky pojaté

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozume, už to vzdej! : trvalý odkaz

Následující deník autora : lt
Předchozí deník autora : Je to jen na tobě...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming