nemotorná, vlak drncal a bylo mi špatně a osobní se pořád píšou blbě
přidáno 18.04.2016
komentářů1
čteno800(9)
Krajina utíká mi oknem vlaku
Nebe se leskne v jistebnických rybnících
po něm míhají se stíny ptáků
Mezi šrámy rákosí jak cípy načechraných cích
Pírka z těch roztrhaných sedí na stromech
Dýchají jarní déšť a každý dech
Je jak když tají ledy u pramenů
Neboj se, že zapomenu
kvítečku modrý vedle potoka
V hrudi si vezu srdce zvonu z kostela
Vzpomenu, i kdybych stokrát nechtěla

Přijela jsem zpátky do Instituce a kdyby M nebylo, tak se asi zblázním už teď. Vymalovali koupelnu na světle žluto, vypadá teď jako v nemocnici. Taky nemůžu najít svou genmaichu. Stýská se mi už od včerejška. Veškeré nápady na kresby a chuť tvořit se vytratily.
39 dní.
přidáno 20.04.2016 - 20:55
Připadne mi smutné, že jsi ztratila chuť tvořit. Co se týče genmaichy, možná ti budu připadat jako čajový barbar, ale nejvíc mi teď chutná Earl Grey, a to nejen proto, že to byl oblíbený čaj Mary ve filmy Mary a Max.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Log 12 : trvalý odkaz

Následující deník autora : Log 13
Předchozí deník autora : Log 11

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Mitzi řekla o LoveWillTearUsApart :
Byl jednou jeden sladký sen, který vlastně možná ani nebyl tak sladký... Na to, abych pohádku dokončila, nemám nervy, zbývá mi jich už jen na snění.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming