Četl jsem pár textů Toma Cortése a narazil jsem kdesi na tenhle svůj starý hříšek...
![]() ![]() ![]() |
Dívám se tiše na nebe
a duše má opět sní,
když vzpomenu si na tebe,
tak smutkem to zavání...
Hvězdičky hledí s účastí,
měsíc stříbřitě hladí,
myslím na krásné bláznovství,
kdy měli jsme se rádi...
Co bylo, už je prchlým snem,
vzpomínkou alba hodnou,
rozmlouvám tiše s měsícem
a bloudím zemí rodnou...
Je to vlastně jen monolog,
(ten bledý kotouč mlčí!),
zamyšlen hledím na potok,
v srdci mám touhu vlčí
zvednout svou hlavu nahoru
a za úplňku výti
svou píseň promarněných snů,
co bere mi chuť k žití...
Ale že také básník jsem,
já veršů pár jsem vložil,
ukrývám touhu v srdci svém,
co k nohám bych Ti složil,
kdyby šlo nazpět vrátit čas,
jinak vše mohlo býti,
mohli bychom být šťastni zas
chyceni v světla síti...
Ale nic nelze vrátit zpět,
kupředu jen třeba jít,
i když mne dosti mrzí svět,
já povinnost přec mám žít!
a duše má opět sní,
když vzpomenu si na tebe,
tak smutkem to zavání...
Hvězdičky hledí s účastí,
měsíc stříbřitě hladí,
myslím na krásné bláznovství,
kdy měli jsme se rádi...
Co bylo, už je prchlým snem,
vzpomínkou alba hodnou,
rozmlouvám tiše s měsícem
a bloudím zemí rodnou...
Je to vlastně jen monolog,
(ten bledý kotouč mlčí!),
zamyšlen hledím na potok,
v srdci mám touhu vlčí
zvednout svou hlavu nahoru
a za úplňku výti
svou píseň promarněných snů,
co bere mi chuť k žití...
Ale že také básník jsem,
já veršů pár jsem vložil,
ukrývám touhu v srdci svém,
co k nohám bych Ti složil,
kdyby šlo nazpět vrátit čas,
jinak vše mohlo býti,
mohli bychom být šťastni zas
chyceni v světla síti...
Ale nic nelze vrátit zpět,
kupředu jen třeba jít,
i když mne dosti mrzí svět,
já povinnost přec mám žít!

korálek:
Smutný pes na ouplněk vyje,
poeta jiný zvyk má zas,
do veršů jen svůj smutek skryje,
když v srdci vládne krutý mráz!
:-)
Smutný pes na ouplněk vyje,
poeta jiný zvyk má zas,
do veršů jen svůj smutek skryje,
když v srdci vládne krutý mráz!
:-)

hezká - smutná - jako bych se v tom příběhu viděla :-D jen mi to nikdo nenapíše...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dívám se tiše na nebe... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Již den v růžích tajné sny své spřádá...
Předchozí deník autora : Hladíme štěstí proti srsti