pásmo

nic není skutečné a
věci nejsou více než se zdají
na čele perlí pot
hříšníci se kají
na rozžhaveném asfaltu co se
lepí na podrážky černých sandálů

pomalu
oči tají


stín

květy kopretin vadnou
pomalu a tiše
kdo ti pořád sakra píše

nic není skutečné
ze všeho nejmíň moje ruce
ve výluce svítí červená
cosi mě sžírá
nechává za sebou vzduchoprázdno
bez temné či světlé hmoty
cosi mě sžírá, nejsi to ty
oči kanou do němoty
do bílého hluku, statického šumu
do vzduchoprázdna bez rozumu
bez ticha

heh
nevím, jak tohle lidstvo rozdýchá