Věnováno jedné z nich, té pravé...
přidáno 20.06.2015
komentářů0
čteno814(2)

Marjánku, tu já pěstoval si
pouze ve svojí postýlce,
nebyla jen zelené krásy,
uměla líbat lehounce.

Já zmámen byl jen její láskou,
září plaménků dychtivých,
mysl svou nezastřel jsem maskou
z kouře rostlinek zelených...

A čest má bude nedotčena,
vždyť láska čistým citem jest,
náhodná jest podoba jména,
co v srdci bude stále kvést...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Není marjánka jako Marjánka! : trvalý odkaz

Následující deník autora : Proč slzu ve svém oku mám?
Předchozí deník autora : Zavolám Ti!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming