...ty tajemství si musíš odnést s sebou. http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/ochranari-zpristupnili-po-70-letech-vrchol-hory-devina-na-palave/1210003
přidáno 24.05.2015
komentářů1
čteno719(2)
Dneska cestou autobusem do svýho brněnskýho domova jsem si přečetl na telefonu sdělení, že ochranáři zpřístupnili prostor vysílače na Děvíně. Prostor, kterej byl už několik let normálně přístupnej, jen k němu nevedla značená proklestěná stezka, ale jen pešinka, co se ztrácela v trnech křoví.
Na ten vysílač koukám každej den celej svůj život z oken bytů a domů, z aut i autobusů, z rozhleden i od jiných vysílačů.
Párkrát jsem tam byl a pravěkou křídou maloval srdce na komoušskej betonovej sokl hned vedle všech těch ostatních srdcí.
A tahle dnešní zpráva mě normálně trochu nasrala, protože teď tam poleze každej a už tam nepujde šukat za bílýho dne a všechny ty tajný důkazy lásky si přečte kde kdo. Ale třeba je mezitím smyje déšť.
Myslete si o tom co chcete a nebo třeba taky nic.
přidáno 25.05.2015 - 10:13
Kámo, mě tahle záležitost zajímá spíš z environmentálního hlediska - opravdu se tam vytvořila taková "silnice"? Protože pokud ano, turisté jednají v rozporu s jejich domluvou s CHKO.. (to že tam budou chodit lidi mě neštve, popravdě jsem tam ani nikdy nebyl.. :D )

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na starý místa už nevstoupíš... : trvalý odkaz

Následující deník autora : Amerika
Předchozí deník autora : Brnou again

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming