První máj k pohledání

První máj je svátek lásky. Musím uznat, že jsem ho oslavila opravdu neotřele. A ani jsem za to nemohla ani tak já, jako můj milý (no...), který se vytasil s tak originálním dárkem, že originálnější si nedovedete představit.
Už asi byl měsíc odpojen od přístrojů (rozumějte icq, skype, telefon a jiné vymoženosti moderní komunikace), jen občas odepsal na mail a to téměř bez jakéhokoliv citového zabarvení (pokud nepočítám pár poznámek o jeho autíčku a o prácičce, které má teď ve škole až nad hlavu) a ve stále se prodlužujících časových intervalech. No dobrá. Už minulý víkend mi odpsal (po dvou dnech), že zase nemá čas a ať za nim nejezdim. Jela jem zrovna na kole, takže jsem každý kopec vzteky vyšlapala třicítkou, z kopse jela šedesát a neviděla jsem pro slzy na cestu. Ale to jsem ještě zkousla s tím, že je to od začátku podivín a říkala si, že se to spraví, že si aspoň potrénuju nervy.
Ale vraťmě se k prvnímu máji a k neotřelému dárku. Jsem si myslela, husa hloupá, že když mu n prvího něco pěkného napíšu, zmotoří se, nebo napíše něco kloudného. Ani jedno ani druhé. Napsal něco v tom smyslu že čas nemá a mít asi nebude, nebo co. Vydedukovala jsem z toho kopačky. Krásný dárek k prvnímu máji, není-liž pravda?!
Bývalý fotbalista se v něm prostě nezapře...