Nejlíp jim bylo

Severak: Aha. Připadá mi, že už tě chápu. Jenže to pak musíš všechno dělat sám, protože pokud budeš něco dělat s někým druhým, tak ho nedostatek tvého nadšení může blokovat, a tím pádem štvát.

Singularis: IMHO píseň je o rozchodu, střední část o tom telefonování je pravděpodobně o tzv. vztahu na dálku.

Nejde ani tak o návrat do dětství, jako spíš o to jen dělat věci z nadšení. Případně je nedělat, kdyř není nadšení.

Tentokrát se ti povedlo vybrat píseň, která mě docela i zaujala. Z tvého zápisku mi připadá, že toužíš po jakémsi návratu do dětství, kdy si stačilo jen hrát a člověk si mohl hrát, s čím se mu zrovna chtělo. Stačilo jen být s druhými dětmi (třeba potmě na schodech) a bylo jim dobře. A když se blížil večer, všechny hračky se uklidily a děti šly spát. Jenže tak prostý a jednoduchý život nemají ani dnešní děti (soudě podle moderních večerníčků), natož dnešní dospělí.

Podle mých zkušeností, pokud chceš dospět k nějakému výsledku, tedy dělat práci místo pouhého hraní si, vždy to obnáší nějakou část práce, která ti není příjemná, ale musíš ji udělat. Odměnou je ti pak výsledek, který mohou ocenit i druzí lidé.

Nevím jistě, zda té písni správně rozumím, že ti lidé, o kterých píseň zpívá, se nějaký čas nemohli vídat, protože byli nemocní. A to, že "je všechno jen dech" mi také nedává smysl - k životu přece nestačí jen dýchání, je třeba také jíst, pít, vylučovat a spát. No, asi nad tím nebudu tolik přemýšlet, třeba jde jen o pocit...